PhDr. Ivana Töpferová

hovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovna

hovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovnahovna

ivča díky znalostem chemie a lehce i fyziky dokázala nemožné, naklonovat sama sebe, teď po škole běhají dva bubáci a člověk jek pak zmatený jak jeseter v akvárku, když se díky náhodnému pohybu atomů najednou střetnou někde na chodbě, je to jak kdyby stála u zrcadla a trpěla schyzofrenií

paní töpferova je jeden z mnoha učitelů této školy, kteří disponují charakteristickými rysi že patří do důchodu. rozeznat od jejího klona ji dokážu díky jejímu výrazu připomínající 5 minut po smrti. hodina chemie splňuje naprosto všechny faktory hodin waltera whita. v odpoledních hodinách kdy končí poslední žáci chodí v plášti do laborky. to zda tam experimentuje s klonováním nebo přebrala štafetu od již zmíněného waltera whita už nemohu posoudit.

tahle pani ucitelka pripomina ednu z uzasnakovych. na skole uci chemii a matematiku. behem hodin chemie si nemel sanci se podivat na mobil pod lavici protoze te jeji oko hned zahledlo a dostal si zjeba. v laborkach jsem nevedel co delam a nechal to odmakat chlapa se kterym jsem byl, byl neco jako grundza, takovej zkusenej vařič. behem testu si nemel sanci opisovat, protoze nabehla s oddelenima a-f.